Caiman s šamanem

Eric Caiman si nalil skleničku delikatesního koňaku Hennessy Richard, pomalu se posadil do křesla a rozepnul si sako.
„Pluli jsme s rodiči ze Sýrie do Portugalska a na cestě jsme měli několikadenní zastávku v Káhiře. Při návštěvě jednoho z místních tržišť jsem pocítil silné vzrušení z cestování po exotických krajích. Na tržišti to bylo jako v úle. Silné, omamné vůně, zvláštně zahalené ženy, drsní muži, všichni kolem sebe měli spoustu věcí, blyštivých i harampádí, obchod tam byl organickou součástí ulice, života, existence každého člověka. Držel jsem se pevně tatínkovy ruky, abych se v tom mumraji neztratil, ale nebál jsem se místních lidí. Byl jsem opojen vším kolem sebe, moc dobře si ten zvláštní pocit pamatuji dodnes. Asi po půlhodině procházky po centru Káhiry se stala velmi zvláštní věc."
Eric Caiman se nadechl a povídal dále, evidentně zasněný v minulosti, duchem v Káhiře před zhruba sedmdesáti lety.
„Přistoupili jsme ke stánku jednoho z trhovců, který ovšem nic neprodával. Byl to místní kouzelník nebo šaman. Za určitý obnos vykládal lidem jejich budoucnost. Tatínek mě trochu povytáhl za ruku a řekl mi, že na chvilku postojíme. Jen jsme se chtěli podívat, jak takový výklad šamana a věštce probíhá, ačkoliv jsme jednotlivým slovům nerozuměli. Ten kouzelník se ale ze všech těch lidí kolem svého stánku náhle prudce ohlédl ke mně, zíral s otevřenýma očima a byl jako opařený. Něco začal slabikovat, ale my mu vůbec nerozuměli. Tatínek z toho určitě neměl dobrý pocit, proto se mnou lehounce cuknul a šli jsme od šamanova stánku. Pomalou chůzí jsme vyrazili na prohlídku dalších míst, ale kouzelník za námi stále něco volal. Když jsme se vzdalovali, vyšel ze svého stánku a zrychloval chůzi směrem k nám. Maminka se otočila a vyjekla na tatínka, ať se podívá, že k nám šaman směřuje své kroky. Ten opravdu kulhaje pospíchal za námi a tak se maminka bála, že nám chce něco udělat. Tatínek se zastavil a ještě více stiskl mou ruku, všichni jsme se otočili a sledovali toho šamana, jak jde k nám a volá něco s neuvěřitelně vytřeštěnýma očima. Místní obyvatelé poslouchali, co nám říká, ale my mu nerozuměli, ostatní však ztichli a sledovali, co se bude dít. Měl jsem strach, jaký jsem do té doby nezažil."
„Kdybych vás tady teď neviděl stát před sebou, tak bych si klad otázku, jestli nešlo o příhodu s velmi dramatickým koncem a zda jste to všichni ve zdraví přežili. Co vaši rodiče?" pověděl zvědavě Louis Fumeur a vstal z kožené sedačky.
Eric Caiman jako by otázku přeslechl. „V tu chvíli jsme si začínali myslet, že to může skončit konfliktně. Šaman se k nám přibelhal, kulhaje napadal na levou nohu a zamířil si to přímo proti mně. Zastavil se tak, že měl obličej asi deset centimetrů od mého a koukal mi do očí tak upřeně, jako by mě chtěl hypnotizovat. Šaman pomalu zvednul hlavu do výše očí mého otce, nic neříkal, ale pak velmi prudkým pohybem padl na kolena s hlavou těsně u mých chodidel a stále opakoval jedno slovo, kterému jsme ale vůbec nerozuměli. Kouzelníkovo slovo znělo šošo a všichni okolostojící zírali s jistou opatrností. Na nás bylo samozřejmě vidět, že ničemu nerozumíme a nechápeme, co nám chce sdělit, naopak z našeho výrazu bylo poznat, že se bojíme, co se s námi chystají udělat. Šaman začal před mými chodidly kreslit do prachu určité znaky a střídavě zvedal hlavu ke mně vzhůru a pak opět kreslil."
Eric Caiman si odkašlal.
„Co ten šaman, jak pokračovalo jeho vystoupení?" zeptal se zvídavě Louis Fumeur.
„Říkáte vystoupení a možná byste měl pravdu, Louisi, kdyby jeho výraz nebyl podobný náměsíčníkovi či hypnotizované osobě. V tom nebylo vystoupení pouličního divadelníka. Oči v sloup, ruce místy zkrvavené od psaní prsty do ztvrdlé hlíny a pořád opakoval to šošo nebo co to bylo."
„A jak jste se toho pobudy zbavili?" polknul malou dávku koňaku Hennessy Louis Fumeur.
„Tatínek se zeptal majitele restaurace, co je to za slovo, to ŠOŠO."
„A co vám řekli? Ericu vy nás strašlivě napínáte," opět ponouknul svého přítele Nielsen.
„Ten majitel restaurace, muž kolem padesátky, od pohledu inteligentní a podnikavý člověk, se trochu pousmál, ale pak hned zvážněl. Ten úsměv byl hraný, neudržel ho déle než pár vteřin. Svraštěl čelo a váhavě ze sebe vysoukal, že ŠOŠO znamená ..."

Dokončení příběhu naleznete v knize VŠECHNY VAŠE ŽIVOTY